Jednoho únorového dopoledne jsme se vydali na poštu. Chtěli jsme totiž poslat psaní plné obrázků kamarádovi do lázní. První informace, že na dopis, který chceme hodit do schránky, musíme koupit známku, děti překvapila. A tak jsme trpělivě vystáli celkem krátkou frontu. Když nás za okénkem spatřila paní Dostálová, trochu se vylekala. Děti ji však svou bezprostředností vysvětlily, že potřebují poslat dopis svému kamarádovi. Známku na dopis samy zaplatily a pak přišlo to nejtěžší rozhodování. Kdo dopis do schránky hodí? Rozhodnutí padlo na tu nejodvážnější. A teď už musíme doufat, že dopis kamarádovi Dominikovi dojde do lázní dříve, než se vrátí do školky.